Nedávno jsem si uvědomil, jak nedostatečně vnímám přítomnost Božích andělů a svatých ve svém každodenním životě. Zamyslel jsem se nad tím a zjistil, že právě v těchto svatých a andělech může člověk vidět určité konkrétní vzory pro jednotlivé ctnosti a vlastnosti ve svém životě. Každý z nás vyniká v jiné věci. I každý svatý, když byl ještě tady na zemi, vynikal něčím jiným. Měli spoustu věcí společných - nejen obrovskou lásku k Bohu, ale i výjimečnou lásku k bližním a dokázali většinou uzdravovat z Boží milosti druhé lidi. Jeden však je známý pro svou pokoru, druhý pro svou obětavost, třetí pro pomoc dětem, čtvrtý pro zásluhy na mladých lidech, pátý za úžasný dar zpovídání a tak dále. Dalo by se pokračovat hodně dlouho.

Někdo si teď může položit otázku: „A jaký pozitivní dopad to může mít v mém životě, když už jsou tito svatí dávno po smrti a těžko mi s něčím pomůžou? Leda si o jejich životě přečíst v knížce a snažit se je napodobit." Takový přístup by byl určitě špatný. Svatí totiž stále žijí, stejně tak jako jsou s námi Boží andělé, nezapomínejme na to.

Každému z nás chybí v životě nějaká pozitivní vlastnost, samozřejmě. Nikdo není dokonalý a každý má té či oné vlastnosti méně nebo více. Někomu z nás chybí trpělivost, někomu obětavost, někomu pracovitost, mnohým pokora. Pán Bůh si určitě přeje, abysme byli svatí. Být takoví, jako byli svatí - ne stejní, ale snažit se o svatost ze všech sil. Bůh kolem nás denně staví celou legii andělů a svatých, kolem každého z nás. Je pro nás často těžké si to uvědomit. Od okamžiku, kdy se probudíme, můžeme kteréhokoliv svatého v tom zástupu oslovit a promluvit si s ním. Říct mu, že mi chybí právě ta vlastnost, kterou dotyčný svatý má, a poprosit ho o pomoc při účinném hledání a naplňování té dané ctnosti. Abych byl konkrétnější, tak například mého biřmovacího patrona - sv. Františka z Assisi - mohu každý den prosit, aby mě učil opravdové a upřímné obětavosti a střízlivému pohledu na hmotné věci tohoto světa. Vždyť v tom on vynikal a ví sám, že to není jednoduché. Sám byl nejdříve marnotratný, a pak se obrátil a poznal, jak je těžké ale zároveň krásné a radostné vše rozdat chudým a potřebným, obětovat své pohodlí - pro Krista Ježíše. Svatý František (stejně jako jiní svatí) byl na tomto světě, prožil si posměch, prožil si utrpení, zklamání, ale vytrval a Pán jej přijal mezi své svaté. Proto ho můžu každý den, kdykoliv, od rána do večera a kdykoliv se probudím prosit, aby mě učil a připomínal mi, jak je důležitá pokora. Pán Ježíš je nám ale naprosto nejblíž, a měl už tady na světě všechny nejlepší vlastnosti všech svatých a mnohem víc! Dává nám možnost se poradit i se svatými, kteří jsou u něj v nebi. Vlastně, rádí nám On sám skrze ně. Život každého jednotlivého svatého je nám jakýmsi zdůrazněním určité ctnosti, vlastnosti, o kterou máme usilovat a snažit se o prohloubení těch dobrých vlastností, které nám Pán Bůh na začátku života svěřil. Jak jsem četl v jedné knížce, tak být svatý neznamená napodobovat život svatých, mít všechny jejich ctnosti. Znamená to žít podle Boží vůle, ptát se Boha na vše a podle Jeho vůle jednat. Dokonalý je jen Bůh, a ten nám naše chyby ve svátosti smíření odpouští, abychom se mohli dál a posilněni snažit o to, být svatí tak, jak to chce On.

Také andělé jsou s námi nepřetržitě, především náš anděl strážný, který nás chrání a stále se snaží nás vést správným směrem, tak jak mu to říká Pán Bůh. Andělé strážní jsou jakoby prostředníci, které můžeme kdykoliv oslovit a bavit se s nimi. Oni na to čekají a jsou určitě rádi, když s nimi komunikujeme. Zkusme si jen třeba představit situaci, kdy nevyužitě sedíme a hledíme z okna nebo na televizi - andělovi strážnému musí být nejspíš líto, že si na něj tak málokdy vzpomeneme a že místo té televize si s ním radši nepromluvíme. On by si s námi určitě rád povykládal o našem životě.

Zkusme si představit jednu situaci tady v našem světě. Jsme v nějaké místnosti a před námi stojí osoba, na které nám záleží, kterou například máme na starost. Když má dotyčná osoba problémy a daří se jí špatně, vždycky se na nás najednou obrátí a prosí nás o pomoc. My jí rádi pomůžeme. Ale zlé časy pominou a ona osoba najednou dělá, jako kdyby nás neviděla. Jsme pro ni neviditelní, nepotřební, voláme na ni, ale ona se má zrovna dobře a máme pocit, že nás skutečně nepotřebuje. Ale protože ji máme rádi, jsme stále u ní a dáváme na ni pozor pro případ, že by potřebovala pomoc.

Snažme se nebýt tou popisovanou osobou, která se k nám obrací jen když něco potřebuje nebo se má zle. Buďme osobou, která si s andělem strážným popovídá i když nic nepotřebuje. Poděkovat mu za jeho starost o nás. Zkrátka, abychom si hlavně víc uvědomili přítomnost tohoto Božího anděla, který například při mši vždy za nás na svých rukou nese starosti i radosti, které Bohu dáváme při obětování. A my se při tom ani nezvedneme ze židle. No není ten anděl strážný úžasný, že i přes náš častý nezájem o něj se stará o náš život před Pánem Bohem a přimlouvá se za nás? A že nás ochraňuje ode všeho zlého... Nezapomínejme mu za to děkovat. Jednou po tomto pozemském životě se s ním určitě také setkáme, tak ať má i on z nás radost.

Představme si sami sebe, jak stojíme ráno před zrcadlem. Vidíme sebe, ale ani v zrcadle se nám nepodaří uvidět nad svou hlavou anděla nebo někoho svatého. Přesto tam jsou. Pořád s námi. Netýká se jich čas ani prostor, proto jsou s každým z nás a pořád. Myslím aspoň, že Pán Bůh jim takové privilegium dává. Proto stále, ať jdeme kamkoliv, nad naší hlavou bdí náš anděl strážný, náš křestní patron, náš biřmovací patron, nad nimi je Panna Maria a Ježíš Kristus a úplně největší je Bůh. A společně se radují z našich radostí a těší nás v našich starostech. Že je to krásný pocit, když si to člověk uvědomí, kolik svatých společníků Bůh člověku dává?

Ještě stále má snad někdo z vás pocit, že je na všechno sám? S tolika svatými a legiemi andělů, které nám Pán Ježíš posílá a skrze které nás těší, se přece nikdy nemůžeme cítit sami.

Chtěl bych však na závěr zdůraznit, že nejdůležitějším je rozhovor s Bohem, s naším Nebeským Otcem, modlitba, kterou nás učí Ježíš Kristus. Nikdo ze svatých ani andělů přece nemůže být větší než On:) Ale každý z nich nám z Boží milosti naslouchá, my je můžeme kdykoliv oslovit a Bůh nám skrze ně dává ty nejlepší příklady pro život, abychom jednou mohli být s nimi v nebi...