Každý z nás má určitou představu Boha. Řekl bych, že Pán Bůh je rád, když se snažíme nějak si ho představit, byť hodně různorodě. On totiž ví, že si ho nikdy nepředstavíme takového, jaký skutečně je. Přiznejme si, jsme jenom lidé a bylo by troufalé tvrdit, že naše představa Boha a jeho lásky je ta jediná správná a že ho dovede obsáhnout naše hlava. Nedovede. Bůh bude vždycky nad naší představivostí, nikdy si jej a jeho vlastnosti tady na zemi nedokážeme představit takové, jaké opravdu jsou.

Připomenu například jen jednu z jeho vlastností – nekonečnost. Je snad vůbec možné, abychom si teď a tady dovedli představit skutečnou nekonečnost? Žijeme ve světě, hmotném světě, kde je všechno konečné. Jsme zvyklí jen na konečné věci. Metrem jedeme z jednoho bodu do druhého, kde trasa končí. Když pijeme čaj, víme, že ho dřív nebo později vypijeme do dna. Když si zkusíme představit nekonečnost vesmíru – zkuste to. Zkuste letět v myšlenkách vesmírem, a představujte si jeho nekonečnost. Za hodinu za dvě nejspíše s představováním si nekonečnosti vesmíru přestanete, protože je prostě nekonečný a vy jste „dopluli“ jen do nějakého bodu v nekonečném vesmíru.

Vždycky bude sahat dál, za naši představivost. Zkrátka, naše představa nekonečnosti je hodně nedokonalá. A teď si zkusme uvědomit tu pravdu o Pánu Bohu... Je nekonečný. Nekonečně hodný, nekonečně milosrdný, nekonečně štědrý, nekonečně trpělivý, je nekonečnou Láskou, která nás miluje!

Nás, obyčejné hříšníky, všechny lidi na světě!

Vždycky, když si budeme myslet, že už víme, jak nekonečně milosrdný, odpouštějící, trpělivý a dokonalý Bůh je, připomeňme si, že naše představa je vždycky omezená. Bůh je vždycky milosrdnější, trpělivější, dokonalejší a odpouští víc, než si kdy v životě dovedeme představit. Tím víc Boha poznávejme – taky proto je nekonečný, abychom jej mohli dál a dál poznávat a aby pro nás byl vždycky tak nějak tajemným a motivujícím Otcem. Tím víc po malých krůčcích můžeme vidět jeho lásku k nám a vědět, že on nás miluje vždycky víc, než si myslíme. Každý den, kdy o něm něco poznáme, může být krásným překvapením a zároveň motivací proto, abychom se i další dny a měsíce a roky snažili o to, nechat ho působit v našem životě...

Když si někdy myslíme, že se na nás Bůh zlobí, je to mimo jiné i proto, že známe jenom omezenou trpělivost z vlastního života, z vlastních zkušeností. Nikdy si nemůžeme říct, že teď už Boha konečně známe a není potřeba ho dál poznávat. To by byla jen pýcha – říct si „tak, Bože, teď už tě znám, teď už tě mám v hrsti“. Navíc, byla by to pořádná škoda, protože se tak připravíme o láskyplné a vzrušující dobrodružství při poznávání Boží lásky. Náš vztah s Bohem má růst jako ostatní vztahy v našem životě, vždy s nadějí a optimismem!

Vám i sobě přeju, abychom se nikdy nezastavili v jednom bodě, ale aby jsme se Boží nekonečnost snažili vidět každý den našeho života a i když se nám to tady na zemi nikdy plně nepodaří, tak i jen nepatrný zlomek vteřiny, kdy si to při troše snahy uvědomíme, nám může dát spoustu síly a pokoje.